Fotografie Jozefa Danyi sleduji již dlouho, a to nejen proto, že je to kolega mého kamaráda, ale především proto, že se mi jeho fotografie velmi líbí. Specializuje se na kreativní portréty, ale já osobně bych vyzdvihla jeho street fotografie, které mají neskutečnou atmosféru a nesou si Jozefův nezaměnitelný rukopis. Jsou to fotografie, které na vás dýchnou a vždy, když je někde uvidíte, řeknete: „Tu znám!“
Můj první dotaz je na pepexdx – proč pseudonym?
Jak bych odpověděl? Je to už záležitost staršího data a v době prvopočátků prezentace mé tvorby na internetu to byla jediná volba a mé rozhodnutí zároveň, jak se navenek uvést. Chtěl jsem jen ukázat své fotografie, nic víc. Podstatou toho všeho byla anonymita, kde šlo o to, že za mne mají mluvit mé fotografie. V nynější době již tento pseudonym nepoužívám a prezentuji se pod svým občanským jménem Danyi Jozef. Pseudonym pepexdx uvádím jen na svých webových stránkách a webových prezentacích a to z důvodu toho, aby si návštěvníci mou tvorbu z předešlých let asociovali s mým občanským jménem, pod kterým již asi tři roky prezentuji své fotografie.
Jozefe, pamatuji si na první Vaší fotografii, která mi utkvěla v paměti – chlapeček na schodech. Jistě víte, kterou myslím, byla velmi úspěšná. Které své fotografie si nejvíce ceníte Vy?
Momentálně nejcennější fotografií pro mne je portrétní fotografie pod názvem „Vendulka“ vytvořena v roce 2012. Je to fotografie, která mi přinesla v tomto roce řadu ocenění, radosti a zadostiučinění, že má tvorba někam spěje. Měla úspěch jak tady, tak především v zahraničí. Získal jsem díky ní zlatou medaili FIAP a čestné uznání FIAP /Fédération Internacionale de I Art Photographique“), zlatou medaili RPS za nejlepší portrét (The Royal Photographic Society of Great Britain/, čestné uznání PSA (The Photographic Society of Ameriaca) a na 16 akceptaci na mezinárodních fotografických salonech pod záštitou FIAP konaných například: v Anglii, Francii a Argentině, a k tomu řadu dalších ocenění v USA a Polsku. Určitě by se našla i jiná fotografie, která by stála za zmínku, ale momentálně je to „Vendulka“ .
Copyright (c) Jozef Danyi
Gratuluji k úspěchům a navíc mne moc těší, že na fotografii je naše společná kamarádka. Fotografování lidí je náročnou disciplínou. Proč jste si vybral zrovna focení lidí?
Ono to tak přišlo samo, že jsem spíše tíhnul k focení lidí než krajinek nebo urban. Je to opravdu náročná disciplína a dá to mnohem víc práce, aby fotograf se svou tvorbou nějak oslovil nebo dokonce zaujal. Mám rád komunikaci a vše kolem toho, co se děje, když pracuji s modelem. Mé focení je o emocích, o tom,že výsledná fotografie vás musí pohltit, nějakým způsobem svést, aby si vás získala, a to mě baví. Pokud se mi taková fotografie podaří, mám z toho nesmírnou radost. Proto fotím rád a především lidi.
Jak je to s lokacemi a se scénami? Víte dopředu, jak budete fotografovat, máte nápady připraveny? Nebo inspirace přichází cestou či na místě?
Lokace mám většinou již předem připravené, ale občas se stane, že se cestou na již předem domluvené místo objeví něco nového, takže pravidlo improvizace tu platí taktéž. V poslední době jsem se zaměřil na portréty, takže většinu času trávím u sebe v ateliéru. Je to sice jednodušší, ale o to složitější je vytvořit něco nové, něco, co opravdu osloví. Mám tu klid a zatím se mi daří vytvářet fotografie, které zaujmou a které se líbí. I přesto je exteriér nezaměnitelná kulisa, která se nedá ateliérem nahradit. Vždy budu hledat něco zajímavého a pěkného, co by dotvořilo fotografovaný model. To mě baví a budu v tom nadále pokračovat.
Copyright (c) Jozef Danyi
Setkali jsme se spolu na nejmenovaném workshopu u moře, kde lektorujete. Nedá mi to a musím se zeptat na pózy modelek. Proč mi některé pózy přijdou nepřirozené a skoro bych i řekla fyzicky nemožné (tedy alespoň pro mne)? Je to snad fotografův záměr?
Obvykle to záměr je. Musíte se koukat na celé to modelčino „trápení“ z jiné perspektivy, a to z pohledu fotografova oka. Pokud se na model díváte, vidíte jej v prostoru, tedy v 3D, ovšem výsledná fotografie je zobrazena ve 2D. Chybí nám tedy třetí rozměr a ten musíme nějak ošidit. Tedy ano, mnohdy je potřeba model poskládat až do krajních, možná pro oko neznalého až nepřirozených póz, ale jen proto, aby konečný výsledek modelčina trápení byl ve výsledku co nejpřirozenější. Samozřejmě i mimo tuto práci, kdy sledujete model zpoza fotoaparátu, je tu také řada různorodých póz, ale ty jsou již stanovovány trendově a existuje k nim mnoho různorodých „kuchařek“, které vás provedou řadou standardních a nestandardních póz. Zde je však důležité umět posoudit vhodnost té či oné pózy pro dané téma, ale to už je na posouzení každého, kdo takto pracuje. Já se snažím objevovat nové a nové pózy, pro někoho zarážející a mnohdy evokující různorodé příměry. Ale pokud osloví většinu, jsem spokojený, že konkrétní póza vznikla.
Stále ještě pracujete sám, nebo již máte k ruce tým?
Doposud jsem pracoval na svých projektech úplně sám, avšak mimo tvorbu, která vzniká při mém lektorování na workshopech. Zde bych rád vyzdvihl vysokou úroveň celého realizačního týmu, která je velmi důležitá.
Co fotografujete nejraději? Mezi krajináře asi nikdy patřit nebudete, ale jsou to děti, ženy nebo street?
Nejvděčnějším tématem jsou pro mne ženy a to především portréty. V této tématice se momentálně angažuji nejvíce. Baví mě zachyceni emocí, přirozené krásy. Street fotím rád, ale už jen pro radost. Naposled jsem si dovezl pěkné portfolio fotek z Mexika a Egypta.
Copyright (c) Jozef Danyi
Navštěvoval jste workshopy, nyní sám lektorujete, co doporučíte těm, kteří se na workshop chystají? Máte zkušenosti, poraďte, nač se mají čtenáři soustředit a podle čeho ten správný workshop vybírat.
První věc, kterou byste si měli uvědomit, je do jaké skupiny fotografů patříte, být sebekritický a přiznat si, co vlastně zvládáte a co ne. Zda bravurně ovládáte svou techniku. Zda máte základní znalosti o tom, co je to clona, citlivost a čas a jak se nastavuji. Zda zvládáte fotografování v manuálním režimu v exteriéru i interiéru, atd.
Takže jak vybrat workshop? Zaměřte se na tradici, léta praxe, kdo workshop lektoruje a co může daný workshop přinést vám osobně. Určitě není na škodu přečíst si reference a zjistit, jaká byla odezva na předešlé workshopy. V době internetu si tyto informace můžete zjistit velmi jednoduše. Neznám žádný recept na ten správný workshop, ale měl jsem štěstí. Vždy jsem vybíral právě podle těchto kritérií a dařilo se mi najít ten správný workshop, který mi něco dal. Byla to velmi dobrá zkušenost a jsem za ni vděčný.
Poslední otázka je pro všechny fotografy stejná: Jozefe, máte nějakou radu pro začínající fotografy, kteří se chtějí fotografováním živit?
V dnešní době? Dobrá rada nad zlato. Za mou osobu bych řekl: Buďte poctiví a berte svou práci jako řemeslo. Nešiďte ji, nešiďte zákazníka a vždy ze sebe odevzdejte to nejlepší. V dnešní době to má profesionální fotograf velmi těžké. Je nás tady moc a ceny různé… Ale ti nejlepší zůstanou a budou za svou práci poctivě odměněni. Takže jediným receptem je – Buďte nejlepší!
Jozefe, velice děkuji za rozhovor a těším se na naše další setkání a doufám, že to bude opět u toho „našeho“ moře.
Více fotografií a také kontakt na Jozefa Danyi najdete na facebooku, nebo na webu.
Přidat reakci